Transformace čínské ekonomiky (Smět 2024)
16. ledna 2016 byla v Pekingu slavnostně otevřena Asijská infrastruktura pro investiční infrastrukturu (AIIB), kde měla sídlo. Cílem AIIB bylo financovat asijské projekty infrastruktury spoluprací s dalšími multilaterálními a dvoustrannými rozvojovými institucemi a se kapitálem ve výši 100 miliard dolarů se očekávalo, že banka během prvních pěti let investuje 10 miliard - 15 miliard dolarů ročně. V roce 2013 navrhla čínská vláda založení mezinárodní finanční instituce. Do konce roku 2015 byla tato myšlenka široce vítána, navzdory dřívějším výhradám ohledně environmentálních a etických standardů, čínských motivů při spuštění banky a potenciálu AIIB soutěžit se Světovou bankou a Asijskou rozvojovou bankou (ADB), obavy, které měly odradil USA a Japonsko, aby se staly zakládajícími členy. Ačkoli většina akcionářů byla v Asii, Brazílie, Egypt a Jižní Afrika se rychle připojily. Spojené království, které se stalo členem v březnu 2015, brzy následovaly další západní země, zejména Austrálie, Francie, Německo, Itálie a Španělsko. Mezi lákadla pro zakládající členy patřila skutečnost, že americký dolar byl měnou AIIB a podnikání banky mělo být vedeno v anglickém jazyce. Vysoká úspěšnost AIIB byla neočekávaná a v Číně byla považována za diplomatický triumf. Na prvním výročním zasedání v červnu se zúčastnili zástupci 57 zakládajících členských zemí, zatímco na čekací listině bylo asi 30 dalších zemí, včetně několika z Jižní Ameriky. Na programu této schůzky byly zprávy o pokroku již probíhající práce a více než 500 milionů dolarů v půjčkách, které byly schváleny.
Globální profil AIIB byl zvýšen, když jeho prezident Jin Liqun 13. dubna podepsal rámcovou dohodu o spolufinancování se Světovou bankou. Tyto dva subjekty formálně diskutovaly o téměř desítce asijských projektů, které by Světová banka připravila a dohlížela na ně v souladu s politikami a postupy této instituce, včetně veřejných zakázek a sociálních záruk. Postavení AIIB bylo dále posíleno její přítomností v dubnu na inauguračním fóru globální infrastruktury 2016 Světové banky, které se konalo ve Washingtonu, DC. Bylo to poprvé, kdy vedoucí představitelé mnohostranných rozvojových bank (MDB) - mezi nimiž byla i Africká rozvojová banka, ADB, AIIB, Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), Evropská investiční banka, Skupina meziamerické rozvojové banky, Islámská rozvojová banka, Nová rozvojová banka a Skupina Světové banky - a také zástupci skupina 20 (G20), G24 a G77 se sešla. Cílem fóra bylo financovat mnohostranné mechanismy spolupráce s cílem urychlit poskytování vylepšení infrastruktury po celém světě. V méně rozvinutých zemích nemělo 2,4 miliardy obyvatel základní hygienické služby; mnoho z nich nemělo přístup k bezpečné pitné vodě; více než miliarda lidí neměla elektřinu; a třetina chudých na venkově neměla žádné silnice za každého počasí. ADB odhaduje, že do roku 2020 bude na základní infrastrukturu v Asii ročně vyžadováno 730 miliard USD, a proto je nezbytně nutná další pomoc a investice.
Do října 2016 bylo schváleno přibližně šest projektů a každý odrážel přání AIIB ke spolupráci. Podniky zahrnovaly jeden s ADB jako vedoucí finančník v provincii Paňdžáb v Pákistánu, kde cílem bylo vybudovat 64 km (39,8 mil) dálnice spojující Shorkot s Khanewal v rámci projektu čínsko-pákistánského ekonomického koridoru o hodnotě 46 miliard USD který byl zahájen v roce 2015. Druhým podnikem, který byl společně financován s EBRD, byla silnice spojující Dushanbe v Tádžiku s uzbeckou hranicí. Tato silnice měla tvořit součást dálnice východ-západ ve Střední Asii, kde již existující silnice spojovala Dušanbe s Čínou, než se napojila na silnici Karakoram, která spojovala Čínu s Pákistánem. Třetí projekt v Pákistánu vedený a spolufinancovaný Světovou bankou by zvýšil kapacitu Pákistánu na výrobu elektřiny rozšířením zařízení u přehrady Tarbela na řece Indus, která byla původně postavena v 70. letech 20. století. Další spolupráce se Světovou bankou by podpořila indonéskou vládu v jejím národním programu modernizace slumu, ve kterém by 154 měst ve střední a východní Indonésii dosáhlo lepšího přístupu k městské infrastruktuře a službám. V Kazachstánu se očekávalo, že navrhovaný projekt ve výši 1,5 miliardy USD se Světovou bankou upgraduje na čtyři pruhy po dvouproudové dálnici 660 km (410 mil) z Karagandy do Burylbaytalu. V Myanmaru AIIB schválila půjčku na to, co by bylo největším nezávislým výrobcem energie na zemní plyn v zemi. Tato dohoda měla být spolufinancována s dalšími multilaterálními rozvojovými bankami a komerčními bankami a pomohla by zmírnit deficit moci Myanmaru.
Několik z těchto programů bylo spojeno s největší čínskou zahraniční hospodářskou politikou: iniciativa One Belt, One Road, Pres. Závazek společnosti Xi Jinping oživit historickou obchodní cestu Silk Road. Hlavním cílem této iniciativy bylo snížení úzkých míst v přeshraničním obchodu prostřednictvím zdokonalené dopravní infrastruktury s novými dálnicemi, železnicemi, přístavy a telekomunikacemi, a v důsledku toho i nižších nákladů na dopravu. Nový plán Silk Road měl spojit západní Čínu se Střední Asií, Evropou a Středním východem a námořními obchodními cestami procházejícími jihovýchodní Asií do Afriky. Prezident Xi doufal, že za deset let zvýší čínský obchod se zeměmi Silk Road na 2,5 bilionu dolarů a do projektu se dostávají obrovské částky vládních peněz. Oblast mezi Evropou a Čínou měla 64% světové populace a představovala asi 30% světového HDP.
Ochota a zapojení Světové banky a MDB jako spolufinancujících do první z půjček AIIB může vyvolat obavy, že by AIIB byla v konkurenci se Světovou bankou spíše než v partnerském vztahu. Tato situace nevyhnutelně zvýšila postavení Číny jako globálního hráče a umožnila AIIB půjčovat peníze na nové projekty infrastruktury Silk Road, které patřily k cílům nové banky. Nedostatek dostupných finančních prostředků nebyl - v roce 2016 již probíhalo více než 900 projektů v hodnotě přibližně 890 miliard USD - a zdálo se, že Čína pravděpodobně převede část své nadprodukce oceli, cementu, zařízení a technologií ze země. Je však pozoruhodné, že čínský dvojí plán na oživení staré hedvábné silnice - jeden se zaměřením na silniční a železniční spojení a druhý na námořních trasách - byl považován spíše za geopolitický a strategický než za ekonomický. Vzhledem k velkému počtu zemí zapojených do plánu - odhadovaných na 65, z nichž 18 bylo v Evropě - a obrovskému obchodnímu potenciálu, došlo k spekulacím, že Čína by nakonec mohla vytvořit zónu volného obchodu. Tento výsledek by byl obzvláště výhodný pro asijské a nes západní země, protože pokles cel by mohl vést ke zvýšení obchodu.
S blížícím se rokem bylo zřejmé, že rok 2016 byl pro Čínu zlomovým bodem, přičemž počáteční úspěch AIIB pomohl ambicí země stát se globálním hráčem. AIIB a její jednoduchý cíl poskytnout financování asijské infrastruktury by se nakonec mohl ukázat jako ambicióznější, s rozšířením jeho působnosti na Latinskou Ameriku. Očekávalo se, že mnoho vybraných projektů podpoří čínský program Hedvábná stezka, i když by se na ně mohlo nahlížet jako v zájmu Číny. Prezident Jin, který byl charismatickým vůdcem a zároveň finančním odborníkem a plynným mluvčím anglického jazyka, se na mezinárodních cestách, zejména v Evropě, ukázal jako vynikající velvyslanec banky. V nečekaném vývoji, 1. října, MMF dal Číně další podporu přidáním čínského jüanu do svého koše čtyř měn, které tvořily zvláštní právo čerpání. Tento krok vyslal centrálním bankám po celém světě zprávu, že čínská měna je dostatečně bezpečná, aby byla držena jako rezervní měna.
