Beowulf, hrdinská báseň, nejvyšší úspěch staré anglické literatury a nejstarší evropská lidová epos. Zabývá se událostmi na počátku 6. století a předpokládá se, že byl složen v letech 700 až 750. Ačkoli původně bez názvu, byl později pojmenován po skandinávském hrdinovi Beowulfovi, jehož využití a charakter poskytují jeho spojující téma. Neexistuje žádný důkaz o historickém Beowulfu, ale některé postavy, weby a události v básni lze historicky ověřit. Báseň se neobjevila v tisku až do roku 1815. Je zachována v jediném rukopisu, který pochází z doby kolem 1000 a je znám jako Beowulfův rukopis (Cotton MS Vitellius A XV).
Kviz
Slavní autoři
Kdo napsal The Last of the Mohicans?
Beowulf spadá do dvou částí. To se otevírá v Dánsku, kde byla nádherná mediální hala krále Hrothgara Heorota 12 let zpustošena nočními návštěvami zlého netvora Grendela, který odvádí Hrothgarovy válečníky a pohltí je. Neočekávaně přichází mladý Beowulf, princ Geatů jižního Švédska, s malou kapelou úchytů a nabízí očistu Heorota od jeho monstra. Hrothgar je překvapen odvážným hrdinem malého hrdiny, ale vítá ho, a po večerním svátku, s velkou zdvořilostí a nějakou roztržitostí, král odejde a zanechá na starosti Beowulf. V noci Grendel přichází z vřesovišť, slzy otevírají těžké dveře a pohlcují jeden ze spících Geatů. Poté se potýká s Beowulfem, jehož mocnou sevření nemůže uniknout. Uvolňuje se, trhá mu ruku a odchází, smrtelně zraněný.
Další den je radost v Heorotu. Ale v noci, když válečníci spí, Grendelova matka přichází, aby pomstila svého syna a zabila jednoho z Hrothgarových mužů. Ráno ji Beowulf hledá ve své jeskyni na dně pouhé a zabije ji. Odřízne hlavu od Grendeliny mrtvoly a vrátí se k Heorotovi. Dáni se radují ještě jednou. Hrothgar se rozloučí s postavou skutečného hrdiny, protože Beowulf, obohacený o vyznamenání a knížecí dary, se vrací domů králi Hygelacovi z Geats.
Druhá část rychle přechází nad následnou smrtí krále Hygelata v bitvě (historického záznamu), smrtí jeho syna a Beowulfovým nástupnictví na královskou loď a jeho pokojnou vládu 50 let. Ale teď drak dýchající ohněm pustoší jeho zemi a těsto, ale stárnoucí Beowulf ho zaujme. Boj je dlouhý a hrozný a bolestný kontrast k bitvám jeho mládí. Bolestivé je také opuštění jeho strážců s výjimkou jeho mladého příbuzného Wiglafa. Beowulf zabije draka, ale je smrtelně zraněn. Báseň končí pohřebními obřady a nářkem.
Beowulf patří metricky, stylisticky a tematicky k hrdinské tradici založené na germánském náboženství a mytologii. Je také součástí širší tradice hrdinské poezie. Mnoho incidentů, jako je Beowulfovo odtržení paži netvora a jeho sestup do pouhé, jsou známé motivy folklóru. Etické hodnoty jsou zjevně germánský kodex loajality k náčelníkům a kmenům a pomsta nepřátelům. Přesto je báseň natolik naplněna křesťanským duchem, že jí chybí smrtelná smrtelnost mnoha eddejských ležů nebo ság islandské literatury. Samotný Beowulf se zdá být altruističtější než jiné germánské hrdiny nebo starověké řecké hrdiny Ilias. Je důležité, že jeho tři bitvy nejsou proti mužům, což by znamenalo odvetu krevních sporů, ale proti zlým monsterům, nepřátelům celé komunity a samotné civilizaci. Mnoho kritiků vidělo báseň jako křesťanskou alegorie, s Beowulfem vítězem dobroty a světla proti silám zla a temnoty. Jeho obětní smrt není vnímána jako tragická, ale jako vhodný konec dobrého (někteří říkají „příliš dobrý“) život hrdiny.
To neznamená, že Beowulf je optimistická báseň. Anglický kritik JRR Tolkien naznačuje, že jeho celkový efekt je spíš jako dlouhá lyrická elegance než epos. Dokonce i dříve, šťastnější sekce v Dánsku je plná zlověstných narážek, které byly dobře chápány současným publikem. Král Hrothgar tak po Grendelově smrti promlouvá o budoucnosti, což publikum ví, že skončí zničením jeho linie a spálením Heorota. Ve druhé části je hnutí pomalé a pohřební: scény z Beowulfovy mládí jsou přehrávány v malém klíči jako kontrapunkt k jeho poslední bitvě a nálada se stává stále pochmurnější, když se na něj zavírá wyrd (osud), který přichází ke všem mužům.
Beowulf byl často přeložen do moderní angličtiny; nejprodávanější se staly vizualizace Seamus Heaney (1999) a Tolkien (dokončeno 1926; publikováno 2014). Byl také zdrojem pro retellings v textu - například Grendel Johna Gardnera (1971), který bere pohled na monstrum - a jako filmy.
