William Edmondson (narozen 1874, Davidson County, Tennessee, USA - zemřel 7. února 1951 v Nashvillu), sochař, který byl prvním africkým Američanem a měl samostatnou výstavu (1937) v Muzeu moderního umění v New Yorku (1937) MoMA).
Kvíz
Slavné americké tváře: Fakta nebo fikce?
Clarence Darrow byl slavný žalobce 19. století.
Edmondson, syn osvobozených otroků, se ve věku 16 let přestěhoval z plantáže, kde se narodil do Nashvillu. V Nashvillu pracoval na železnici a poté, co v roce 1907 utrpěl zranění nohy, se stal školníkem v Nashville Woman's Hospital. Během několika let si Edmondson vydělal dost na to, aby si mohl dovolit koupit si svůj vlastní dům. Když nemocnici uzavřel v roce 1931, opustil své janitoriální postavení a trval na řadě zvláštních úkolů, včetně asistenta kameníka, od kterého se naučil vyřezávat vápence. Zdálo se, že Edmondson má nadpřirozený talent na sochařství. Podle umělce zaslechl hlas z nebe, který ho přikázal, aby vyřezával pomocí provizorních nástrojů. Loděnice za jeho domem brzy začala hromadit obrovské množství odhozených bloků vápence, náhrobků a soch.
Edmondson primárně používal vápenec různých barev a textur k vytvoření jeho soch, neboli toho, co nazýval „zázraky“. Vápenec obvykle pocházel z bouracích míst. Nakonec, když získal pověst v Nashvillu, městští dělníci by ho vzali bez vápna. Použitím rozšířených železničních hrotů jako sekáčů vytvořil umělec jednoduché formy, které měřily od 1 do 3 stop (0,3 až 0,9 metru). Jeho minimalistická díla si obvykle zachovala určitý dojem ze své původní obdélníkové formy a nabídla spíše návrh skutečné postavy - holubice, jehňata, kazatele, anděly, biblické postavy, imaginární postavy - než její přesné vykreslení. Některá díla představovala celebrity - mezi nimi africký americký boxer Jack Johnson a první dáma Eleanor Rooseveltová, zatímco jiné byly téměř abstraktní.
In 1935 Sidney Mttron Hirsch—who was Edmondson’s neighbour, a poet, and a professor at George Peabody College for Teachers (now part of Vanderbilt University)—recognized the sculptor’s talent. Hirsch ultimately persuaded Harper’s Bazaar fashion photographer Louise Dahl-Wolfe to visit Edmondson’s home and photograph his work. As a result of that connection, Edmondson began to attract the attention of a growing public as an original folk, or “primitive,” artist, a category of art then enjoying a heyday. Though Harper’s Bazaar declined to publish Dahl-Wolfe’s photographs, the first director of MoMA, Alfred H. Barr, Jr., was enchanted by the images and deemed Edmondson’s work fit to be exhibited in his museum. Thus, in 1937 the Nashville artist’s sculptures were exhibited at MoMA, marking the first solo exhibition for an African American artist at the museum. In 1939 and 1941 Edmondson was supported by the Works Progress Administration division for sculpture. He also was featured in a 1944 exhibition, “American Negro Art: Contemporary Painting and Sculpture,” at the Newark Museum in New Jersey.
Edmondson’s art career lasted for a span of about 17 years. Illness and age forced him to retire from sculpting in the late1940s. Long after his death, his work was included in numerous exhibitions. In 2000 it was the subject of a major traveling retrospective organized by Nashville’s Cheekwood Museum of Art; the exhibition traveled to Rochester, New York; Atlanta; and Orlando, Florida.A 2014–15 exhibition at the Cheekwood Museum of Art, “William Edmondson and Friends: Breaking the Mold,” examined the sculptor’s extensive influence.
