Tomáš Sedláček - Udržování neudržitelnosti | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK (Smět 2024)
Neviditelná ruka, metafora zavedená skotským filozofem a ekonomem Adamem Smithem z 18. století, která charakterizuje mechanismy, jimiž mohou prospěšné sociální a ekonomické výsledky vyplynout z nashromážděných akcí jednotlivců, které nemají zájem, z nichž žádný nemá v úmyslu takové výsledky dosáhnout.. Pojetí neviditelné ruky bylo použito v ekonomii a dalších společenských vědách k vysvětlení dělby práce, vzniku média směny, růstu bohatství, vzorců (jako jsou cenové hladiny) projevujících se v tržní konkurenci a instituce a pravidla společnosti. Více kontroverzní, to bylo zvyklé tvrdit, že volné trhy, tvořené ekonomickými agenty, kteří jednají v jejich vlastním zájmu, přinášejí nejlepší možné sociální a ekonomické výsledky.
Adam Smith: Společnost a neviditelná ruka
Teorie historického vývoje, i když je to možná závazná koncepce Bohatství národů, je uvnitř podřízená
Smith tuto větu odvolává při dvou příležitostech, aby ilustroval, jak může mít veřejný prospěch interakce jednotlivců, kteří neměli v úmyslu takové dobro přinést. V části IV, kapitole 1, Teorie morálních sentimentů (1759), vysvětluje, že jak bohatí jednotlivci sledují své vlastní zájmy a zaměstnávají jiné, aby pro ně pracovali, „jsou vedeni neviditelnou rukou“, aby rozdělovali potřeby, které všechno by se dostalo, kdyby došlo ke stejnému rozdělení země. V knize IV, kapitola 2, Šetření o povaze a příčinách bohatství národů (1776), Smith argumentuje proti dovozním omezením a vysvětluje, jak jednotlivci dávají přednost domácím před zahraničními investicemi, Smith používá frázi k shrnutí toho, jak se jedná o vlastní zájem tak koordinované, že podporují veřejný zájem. V těchto dvou případech je složitá a prospěšná struktura vysvětlena vyvoláním základních principů lidské povahy a ekonomické interakce.
Při jiných příležitostech však Smith využívá myšlenku neviditelné ruky bez použití samotné věty. Například v úvodním odstavci kapitoly 2 knihy I Bohatství národů popisuje, jak dělba práce není výsledkem prozíravé moudrosti, ale postupným výsledkem přirozeného „sklonu k nákladním automobilům, směnným a vyměňte si jednu věc za druhou. “ Později ve stejném pojednání objasňuje, jak jsou jednotlivci tak vedeni cenami, že nabídka zboží má tendenci uspokojovat poptávku. Obecněji Smith vysvětluje, jak obchodní vzorce, včetně celkového vytváření bohatství, vycházejí z jednotlivců, kteří reagují a snaží se uspět ve svých vlastních místních podmínkách.
Ačkoli Smith často odkazuje na hospodářské subjekty jako na vlastní zájem, nechce naznačovat, že jejich motivace jsou sobecké. Agenti jsou spíše motivováni vírou a úmysly, které projevují jejich místní znalosti a zvláštní obavy (včetně těch, které se týkají jejich rodin), spíše než nějaké širší pojetí veřejného blaha.
