Obsah:
To the Pole 17: On Nansen's Steps (Smět 2024)
Státník a humanitární
Jak Nansen stárl, začal se více zajímat o vztahy mezi jednotlivci a národy. V roce 1905 se živě účastnil diskuse o rozpuštění unie mezi Norskem a Švédskem. Jeho postoj lze shrnout slovy: „Jakákoli unie, ve které je jeden lid omezen při výkonu své svobody, je a zůstane nebezpečím.“ Po založení norské monarchie byl Nansen jmenován prvním ministrem v Londýně (1906–08). V roce 1917, během první světové války, byl jmenován vedoucím norské komise do Spojených států a s americkou vládou dojednal uspokojivou dohodu o dovozu nezbytných dodávek do Norska.
Na prvním shromáždění Společnosti národů v roce 1920 vedla norská delegace Nansen, který měl zůstat až do své smrti jedním z vynikajících členů shromáždění. V dubnu 1920 dala rada Ligy národů Nansenovi svůj první velký úkol a jmenovala ho vysokým komisařem odpovědným za repatriaci asi 500 000 válečných zajatců z bývalých německých a rakousko-uherských armád z Ruska. Sovětská vláda by nerozpoznala Ligu národů, ale vyjednávala s Nansenem osobně a v září 1922 oznámil třetímu shromáždění Ligy, že jeho úkol byl splněn a že bylo repatriováno 427 886 válečných zajatců.
V srpnu 1921 byl Nansen požádán Mezinárodním výborem Červeného kříže, aby nasměroval snahu o úlevu Rusku zasaženému hladomory. Přijal a 15. srpna v Ženevě konference, na níž bylo zastoupeno 13 vlád a 48 organizací Červeného kříže, jej jmenoval vysokým komisařem tohoto nového podniku. 27. srpna uzavřel dohodu se sovětskou vládou, která jej opravňuje k otevření kanceláře „Mezinárodního ruského pomocníka v Moskvě“ v Moskvě. Nansenova žádost o finanční pomoc Lize byla zamítnuta, ale odvoláním na soukromé organizace a oslovením velkých veřejných schůzek se mu podařilo získat potřebné finanční prostředky.
Dne 5. července 1922 byla z iniciativy Nansen v Ženevě podepsána mezinárodní dohoda o zavedení identifikačního průkazu pro vysídlené osoby známé jako „pas Nansen“. V roce 1931 byl v Ženevě vytvořen Mezinárodní úřad pro uprchlíky Nansen (po Nansenově smrti); staral se hlavně o antikomunistické („bílé“) Rusy, o Armény z Turecka a později o Židy z nacistického Německa.
V roce 1922 Nansen získal Nobelovu cenu za mír; peníze na výhru použil na podporu mezinárodní humanitární práce. V roce 1938 získala Nansenův mezinárodní úřad pro uprchlíky Nobelovu cenu za mír.
